● hotovo
Jedná se o hlavní (primární) dorozumívací prostředek lidí neslyšících žijících v České republice. Jeho uživatelé komunikují skrze gesta, posunky, ale také grimasy nebo pohyby těla. Znakový jazyk se liší od mluvené češtiny a pro uživatele se jedná de facto o cizí jazyk. Český znakový jazyk (ČZJ) bývá obecně zaměňován za znakovanou češtinu, která ale vznikla na základě mluvené češtiny, odkud přejímá většinu slov a výrazů. Osoby neslyšící se s ní setkají především při výuce. ČZJ se od ní a dalších národních znakových jazyků odlišuje především svým slovníkem, zásobou znaků, ale i gramatikou.
Český znakový jazyk (ČZJ) je hlavní dorozumívací prostředek lidí neslyšících žijících v České republice. Komunikace uživatelů probíhá skrze znaky, gesta, posunky, ale také grimasy nebo pohyby těla. Mluvená čeština je pro tyto osoby v podstatě cizím jazykem. ČZJ bývá obecně zaměňován za znakovanou češtinu. Její slovník sice do značné míry čerpá ze slovníku znakového jazyka, zahrnuje však i znaky jiné. Ty jsou vytvářené obvykle slyšícími osobami s cílem zprostředkovat osobám neslyšícím strukturu příslušného mluveného jazyka. Současná podoba ČZJ je odlišná od dalších národních znakových jazyků v Evropě i ve světě především svým slovníkem (zásobou znaků), ale i systémovými rysy (gramatikou). Na druhou stranu mají však znakové jazyky z celého světa významné společné rysy, které umožňují mluvčím těchto jazyků se spolu vzájemně dorozumět alespoň na základní úrovni. Pro české prostředí je uzpůsoben tak, aby byl užitečný co nejširšímu spektru uživatelů (jedná se přibližně o 10–15 tisíc uživatelů).