Jak mohou odborníci z Poradního sboru pro bezbariérové Brno docílit vyššího povědomí o bezbariérovosti prostoru mezi studenty architektury v Brně?
Ilustrační příběh
1612 / 1100
(46 %)
Ivan je architekt rok po škole. V současné době pracuje v brněnské projekční kanceláři, která se mimo jiné zabývá tvorbou veřejného prostoru. V tuto chvíli jeho tým zpracovává návrh rekonstrukce tramvajové zastávky v Brně. Práce na návrhu probíhá tradičně a bez problému. Za dva měsíce mají návrh připravený. Následně se chystá jako člen týmu na prezentaci projektu před schvalovací komisí. Cítí se sebevědomě. Nad návrhem se zamýšlel ze spousty pohledů, které ho jenom mohly napadnout. Zároveň se mohl spolehnout na své univerzitní vzdělání, kde obdobné projekty řešili.
Otázky a připomínky přicházejí od odborníků na dopravu, zeleň, technické sítě, přičemž na všechny dokáže odpovědět a reagovat tak, aby uspokojil požadavky všech jednotlivých expertů. Náhle ale přichází dotaz na bezbariérový přístup pro uživatele vozíku a osoby se zrakovým znevýhodněním. Ivan najednou ztrácí půdu pod nohama a neví, co má říct. Na bezbariérovost se zaměřil pouze snížením obrubníku, což podle přítomných expertů na bezbariérovost není dostatečné. O vyhlášce č. 398⁄2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, slyšel, ale ta mu v diskusi nepomáhá. Chybí vodicí linie, sklon na přechodu je příliš strmý, označník zastávky omezuje průchozí profil ostrůvku a mobiliář je navržen chaoticky. Celý projekt se musí předělat. Ivan zasmušile odchází domů a přemýšlí, jak k tomu vůbec mohlo dojít.
Zdroj obrázku: Milena Antonovičová
Popis obsahu obrázku pro čtečky (je nutno popsat, co je na obrázku vidět): Na obrázku je jeden z příkladů velmi nevhodně stavebně upraveného vchodu do lékárny, který je často používán jako příklad nefunkčních a nebezpečných řešení.
Konkrétní realizace v Brně
1593 / 1300
(22 %)
Počátek spolupráce Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně se členy Poradního sboru pro bezbariérové Brno se datuje od roku 2008. Tehdy byl první člen ještě neexistujícího Poradního sboru, odborník na veřejný prostor pro nevidomé, požádán zástupcem Fakulty architektury o spolupráci na projektu studentů 4. ročníku s názvem Neviděné město. Od té doby je tento člen Poradního sboru stálým účastníkem tohoto volitelného předmětu.
Na tuto spolupráci navázala v roce 2011 pravidelná účast na přednáškách předmětu Typologie II (povinný předmět), kde se řeší především legislativní záležitosti spojené s osobami s tělesným postižením. Postupně se do spolupráce na obou těchto předmětech začal zapojovat i další člen Poradního sboru, který přibližuje zkušenost uživatele vozíku s pohybem po Brně. Většina přednášek je zaměřena na zprostředkování odlišné tělesné zkušenosti studentům bez této zkušenosti.
V roce 2018 proběhla na Fakultě stavební VUT nejen pro studenty stavebnictví jednorázová akce s názvem Dvojí metr – stejní lidé, stejné potřeby, různá řešení, kde členka Poradního sboru představila odlišnosti v přístupu k utváření bezbariérového prostředí ve Švédsku a České republice.
Zatím poslední pravidelnou aktivitou je přednáška dalšího člena Poradního sboru v rámci povinného předmětu Sociální vědy a vybrané problémy architektury a prostoru, která je věnována tomu, proč jen legislativa nestačí.
Zdroj obrázku: Josef Konečný
Popis obsahu obrázku pro čtečky (je nutno popsat, co je na obrázku vidět): Na obrázku studenti architektury představují návrhy svých bezbariérových řešení prostoru nevidomým klientům brněnského TyfloCentra